|
|
Ročník | 35. |
| Datum konání | 5.5.1990 | |
| Místo konání | Koncertní sál Vatroslava Lisinskiho Záhřeb, Jugoslávie |
|
| Moderátor | Helga Vlahović Brnobić Oliver Mlakar |
|
| Pořadatelská TV | JRT / RTV Zagreb | |
| Opening act | Záhřeb: Město hudby (krátký film) | |
| Interval act | Jugoslávksé změny - film o turismu v zemi | |
| Počet zúčastněných zemí | 22 | |
| Debutující země | - | |
| Navrátivší země | - | |
| Odhlášené země | - | |
| Navrátivší interpreti | Ketil Stokkan (Norsko 1986) | |
| Vítězná píseň |  Itálie, Toto Cotugno - Insieme: 1992 |
|
35. Eurovize byla svěřena Záhřebskému studiu Jugoslávské televize, která rozhodla o situování samozřejmě do hlavního města Socialistické republiky Chorvatska, Záhřebu. Záhřeb má v současnosti s příměstskými oblastmi přibližně milion obyvatel a najdeme ho v západní části Chorvatska, pod vrchem Medvednica. První zmínky o osídlení Záhřebu pocházejí z roku 1094.
Návštěvníci a soutěžní delegace ze 22 zemí Evropy se sjeli do záhřebské Koncertní haly Vatroslava Linskiho, která byla vybudována mezi lety 1961 a 1973 v roce 1990 se dočkala první modernizace. V hale je prostor až pro 1850 návštěvníků.
I když se snaží být Eurovision Song Contest nepolitickou soutěží, nikdy jindy se politika nedostala na pódium Eurovize v tak velkém množství, jako v roce 1990. Důvodem bylo již zmiňované uvolnění socialistických režimů a pádu Berlínské zdi. Pád totalitních režimů a znovu-sjednocení Německa v sobě zahrnovaly například písně Norska – Brandenburger Tor (Braniborská brána), Německa – Frei zul eben (Svobodně žít), Rakouska – Keine Mauren mehr (Již žádné zdi). Vítězná píseň Eurovize 1990 byla taktéž lehce politického charakteru, nicméně reflektovala sjednocování Evropské unie a evropského trhu v roce 1992.
Tento ročník Eurovize se stal také prvním, který operoval s pravidlem minimálního věku interpreta – minimálně 16 let v den konání přenosu. Pravidlo věku se drží od roku 1990 do dnešních dnů.
Po patnácti letech se chtěla do soutěže vrátit i Malta, bohužel nastolené pravidlo 22ti účastníků jí v tom zabránilo. Vítězem národního kola na Maltě se v roce 1990 stala Maryrose Mallia s písní Our Little World of Yersterday.
Týden zkoušek, který předcházel finálovému přenosu, se nesl v duchu nejistoty a zmatků. Moderátoři soutěže – Helga Vlahovic Brnobić (45) a Oliver Mlakar (54) byli označeni na tiskové konferenci za staré moderátory. Helga s Oliverem dotčeni opustili tiskovou konferenci a JRT RTV Záhřeb rychle hledala náhradu, tou mělo být duo René Medvešek a Dubravka Marković. Celá situace se nakonec uklidnila a moderátory se stala původně jmenovaná dvojice.
Do organizace ročníku vstoupila Jugoslávská televize s inovativním prvkem, kterým se stala Eurocat. Fialová kočka, která se objevila během všech pohlednic soutěžních zemí. Eurocat spojovala v roce 1990 Eurovision Song Contest a Evropský rok turismu.
Vítězem 35. ročníku Velké ceny Eurovize se v roce 1990 stal Toto Cotugno s písní Insieme: 1992, za kterou získal 149 bodů a jen tři maximální ohodnocení – od Kypru, Irska a Španělska.
